Přirozené lesy

 Les je v poměrech České republiky klimaxovým společenstvem, to znamená, že je konečným stadiem přirozeného vývoje v přírodě. Vykazuje proto největší ekologickou stabilitu, jinak řečeno nejlépe a nejúčinněji využívá přírodní podmínky. Děje se tak bez nutnosti dalšího vkládání energie člověkem (ve formě práce, surovin atd.). Je tomu tak ovšem jen v lese přirozeném, tedy ve stavu, k jakému jej dovedla evoluce. Takových lesů je v ČR minimum a je nutné je chránit z řady důvodů. Nejlépe totiž plní tzv. mimoprodukční funkce (např. vodohospodářskou apod.), jsou životním prostředím řady organismů a fungují jako učebnice pro lesníky: Jsou kontrolními plochami k hospodářským lesům a můžeme v nich hledat řešení problémů, které v komerčních lesích vznikají. Není třeba složitě zkoumat, jak problém řešit, stačí se poučit od přírody, která měla na pokusy tisíce let.

Většina takovýchto lesů má nějaký druh zákonné ochrany. Přesto je neustále vyvíjen tlak na zasahování do nich. Mezi největší ohrožení zbytků přirozených lesů patří narušování stavbami, poškozování přemnoženou zvěří a zásahy antropocentricky uvažujících lesníků.

Stavby

Česká republika se chlubí značným množstvím přírodních rezervací či jinak chráněných území. Tato ochrana však nebývá překážkou „budovatelům“, kteří do nich prosazují různé stavby. Příkladem budiž dálnice D 11 procházející rezervací Libický luh, či lyžařský areál v rezervaci Praděd. Podobných útoků na zbytky přirozených lesů je celá řada. Je nutno si uvědomit, že charakter těchto území může poškodit i malá stavba jako je například lesní cesta

Útoky na přírodu se dějí i v našem regionu. Všimněte si rozšiřujících se písníků a zahlubujících se lomů. V Orlických horách stále zvolna přibývají sjezdovky. Kopce všude v okolí se pokrývají stožáry vysílačů, uvažuje se o výstavbách rozhleden na Velké Deštné a Králickém Sněžníku. Skutečně je to vše nutné?

Sledujte ve svém okolí stavební činnost a ještě lépe přípravy na ni. Vstupujte do stavebních řízení nebo nás kontaktujte, abychom potřebné kroky učinili my. Ne každá stavba škodí a některé jsou skutečně nutné, ale všeho moc škodí.

 Přemnožená zvěř

 Je smutnou pravdou, že vážnou hrozbou pro přirozený vývoj lesa jsou zvířata v lese žijící. Tato pravda má ovšem příčinu v lidských zásazích do přírody, zde konkrétně v podpoře některých druhů. Člověk v Čechách dlouhodobě podporoval tzv. spárkatou zvěř a výsledek je ten, že se hlavně zvěř srnčí a jelení přemnožila a les poškozuje. Srnčí dokáže spást veškeré semenáčky stromů, jelení navíc okusuje kůru stromů.

Pokud chceme chránit ukázky přirozených lesů a zabezpečit jejich přirozenou obnovu, musíme stavy zvěře sladit s podmínkami prostředí. V současné situaci to znamená drastické snížení počtu jelení a srnčí zvěře a likvidaci nepůvodních druhů (např. sika, muflon atd.). Toto opatření mohou provádět myslivci, ti však bohužel mají zájem přesně opačný. I tam, kde jsou donuceni stavy snížit, vznikají problémy s nesprávným poměrem pohlaví či špatnou věkovou strukturou. Hnutí DUHA proto podporuje návrat velkých šelem (vlka a rysa) do oblastí s řídkým osídlením. Jsme pro podporu jejich pozvolného rozšiřování (hlavně ze Slovenska), nikoliv pro jejich vypouštění. Tyto šelmy jsou schopny nejen stav zvěře snížit na míru únosnou pro les (pozor – žádný dravec si svoji kořist nevyhubí), ale populaci býložravců přirozeným výběrem i ozdravit.

Chcete-li pomoci ochraně velkých šelem, informujte se na vlčí hlídky v sekci Jak pomoci.

 Lesníci

 Paradoxní je, že lesu mohou škodit i lesníci. Za prvé někteří nepovažují za výsledek svého snažení les, ale peníze z něho. Za druhé lesnické vzdělání v minulosti (dnes je to jen o něco lepší) směřovalo jednostranně k produkci dřeva. Toto není problém u většiny lesů (tzv. hospodářských), které jsou k jeho produkci určeny, ale u lesů majících charakter přirozených porostů a z tohoto důvodu chráněných. Zde antropocentricky uvažující a technokraticky vzdělaní lesníci narážejí na zásady přirozeného vývoje, které nejsou ochotni nejen chápat ani tolerovat. Nejznámější oblastí srážky antropocentristů a biocentristů se stala Šumava.

Na Šumavě působením řady faktorů dochází k rozvratu smrkových, zde přirozených, porostů. Současně je Šumava národním parkem, v němž by se část území měla postupně stát zcela přírodním útvarem bez lidských zásahů. Podle názoru biocentristů by se tedy ony dožívající smrčiny měly ponechat přírodě a jejím evolučním procesům. Antropocentristi naopak tvrdí, že to není možné, že bez lidského přispění dojde k rozvratu lesa. Že je tedy nutné odumírající porosty vykácet a uměle zalesnit.

Celý problém je velmi složitý a navíc do něho zasahují zájmy ekonomické a politické. Pokud se chcete o problému Šumava (který v méně medializované formě existuje i v jiných chráněných územích) dozvědět více, hledejte informace na stránkách ústředí.